Jaromír Kuchynka

Pocházím z rozhraní Chrudimského a Orlicko-ústeckého okresu. Dětství uprostřed přírody, přírodovědný časopis ABC a romány Rychlých Šípů od Foglara ve mně utvořili silnou vazbu k přírodě a ke krajině mého domova.

V 5.třídě na ZŠ nás učitelka biologie vzala na exkurzi na první ročník Dne Země pořádaného na vysokomýtském náměstí, a vyzvala nás, ať sebou vezmeme nějaké plastové odpady, které vhodíme do tehdejší novinky barevných kontejnerů. Objevil jsem tak obor, který mě oslovil a ekologie byla moje jednoznačná volba dalšího studia.

Studium oboru Ekologie a Ochrana Krajiny v letech 2002-06 jsem odmaturoval celkem za 8 (1x1 odborné předměty, 2x2 AJ a praxe, 1x3 český jazyk), 2-leté pokračování studia na DiS titul na VOŠ na stejné škole mě nelákalo, a chtěl jsem vyzkoušet studium na univerzitě ve větším městě.

V červnu 2006, pár týdnů po maturitě, jsem vyplňoval přijímací zkoušku na České Zemědělské Univerzitě v Praze, Fakultě ŽP na tříletý bakalářský obor. Písemná zkouška se skládala z okruhu biologie a z předmětu Matematiky. Biologická část pro mě byla jednoduchá a složil jsem ji na plný počet bodů. Část z Matematiky jsem odmítl vyplňovat, protože to nebyl můj maturitní obor, a v posledních ročnících střední školy jsem matematiku nebral vůbec vážně a vůbec jsem se jí nevěnoval, protože jsem ji považoval za nepotřebnou pro můj další odborný život. Tudíž na ČZU jsem se nedostal. Moji druhou přihlášku jsem podal na Univerzitu J.E.Purkyně v Ústí n.Labem, na Fakultu ŽP, obor Vodní hospodářství. Zde se žádné přijímací zkoušky nekonali, studentů kteří se tam hlásili nebylo mnoho, a tak jsem na konci záři nastoupil na studia v Ústí n.L. Zde matematika byla pouze v prvním semestru na podzim, a obecně byl zde tento předmět brán jako nejtěžší a představoval spolu s předmětem Mikrobiologie takový oddělovač zrn od plev, kdy méně zdatní studenti měli problémy tyto předměty absolvovat a studium ukončovali. Učitel na přednáškách četl pouze ze skript a nedokázal problematiku vysvětlit. Proto většina studentů včetně mě chodila po večerech na kolejích na placené hromadné doučování z matematiky, i přesto mi to ale ke složení zkoušky nestačilo, a doufal jsem že si tu zkoušku z matematiky dodělám v dalším semestru. Ostatní zkoušky z předmětů jsem zvládl, ale lektor matematiky měl dvojí metra, a u zkoušek kolegyní studentek nebyl tak náročný jako na mužské studenty. Bohužel nezapočtenou matematiku jsem před sebou táhl nakonec celý 2 roky studia (4 semestry), a v červenci 2008 jsem uznal, že mi vtloukání vysokoškolské matematiky nedává smysl a ačkoliv jsem ostatní předměty absolvoval, rozhodl jsem se už se s matematikou netrápit, navíc vpuštění do třetího ročníku studia bez složeného předmětu z prvního ročníku nebylo možné, a svoje studium jsem na UJEP ukončil.

Bylo to pro mě psychicky náročné období, studiu jsem věnoval veškerou energii i volný čas, randění s ženami, alkoholu a zábavám jsem se vůbec nevěnoval, dokonce jsem omezil i svou zálibu ve sledování fotbalu v televizi v lize Mistrů i na Euro 2008. Proto nezdar ve studium mi působil velké deprese, a naštěstí se ke mně dostala od kamaráda první duchovní kniha Moc Přítomného Okamžiku od Eckarta Tolleho, která mi velmi pomohla a stala se mou oblíbenou.

Na podzim 2008 jsem nastoupil do své první práce ve skladu, na jaře 2009 jsem se seznámil s vysokomýtským archeologem, pod kterým jsem pár měsíců pracoval na archeologickém výzkumu poblíž V.Mýta a kde jsem objevil pro mě dosud neznámý aspekt krajinné ekologie, a to totiž historii ukrytou v krajině pod zemí a v těžko zřetelných povrchových náznacích. O této stránce krajiny jsme se na střední ani vysoké škole neučili ani náznakem.

Na podzim 2009 jsem nastoupil na noční práce v malé rodinné pekárně na vesnici, a přes den jsem se věnoval amatérské archeologii a pastvě vlastního stáda oveček v chráněném územíčku, na kterou jsem ve spolupráci s dalšími ekology měl skromnou finanční státní dotaci.

V roce 2012 jsem opustil noční práci v pekařství, a začal jsem vykonávat veřejné zakázky od Krajského úřadu Pardubického kraje na údržbu chráněných území. Finančně jsem si trochu polepšil, a pořídil jsem si své první auto. Na podnikání to ale nebylo, protože zakázky vyhrávala nejnižší nabídka, a tak jsem figuroval jako OBZP a platil jsem si jen zdravotní pojištění.

V roce 2015 jsem i tento model obživy opustil, a nastoupil jsem do svého prvního dělnického zaměstnání v továrně, a to konkrétně do hliníkové hutě Kovolis Hedvikov na úpatí Železných hor u Čáslavi. Kouzelná příroda kolem byla devíza, ale práce byla náročná a nedostatečne ohodnocená, takže jsem tam po půl roce skončil. Poté jsem vyzkoušel i práci ve výrobě autobusů IVECO BUS ve V.Mýtě, po níž mi pracovní agentura zajistila pozici řidiče VZV v automobilce Škoda Kvasiny. Tam jsem po půl roce byl bezdůvodně propuštěn.

Na podzim 2017 jsem si vyzkoušel i práci v automobilce TPCA v Kolíně, ale místo VZV se tam používali tažné vozíky, a moje pozice vyžadovala velkou manuální manipulaci, což jsem po pár měsících uznal za nadměrnou zátěž, a hledal jsem si jinou práci na VZV.

V červnu 2022 jsem oslovil společnost BusLine, která vyhrála výběrové řízení na provozování autobusových linek v Pardubickém kraji, protože řídit autobus byl můj tajný sen od mého prvního zaměstnání v Karose (Iveco Busu). Zaplatili mě rozšíření řidičského oprávnění a po půl roce docházení do autoškoly, jezdím od ledna 2023 pro tuto společnost autobusové linky v okolí Vysoké Mýta a Litomyšle.

více informací